Rusové od začátku totální invaze na Ukrajinu poškodili 1300 budov kulturní infrastruktury, 505 z nich bylo zcela zničeno. Nejvíce utrpěly klubovny a komunitní centra, které tvoří 47% poškozených budov. Kromě toho bylo ostřelováním poškozeno více než 500 památek kulturního dědictví Ukrajiny [https://bit.ly/3ljXmJj].
Ztráty kultury na Ruskem okupovaném území Ukrajiny není možné v současné době přesně vypočítat – do svobodného světa se dostávají jen útržkovité informace o Rusy vyrabovaných muzeích a spálených knihovních fondech, stejně jako o zmizelých soukromých uměleckých sbírkách. Předběžně se hovoří o desítkách tisíc ukradených kulturních předmětů. Některé z nich se postupně daří vracet zpět na Ukrajinu [https://bit.ly/3YXXOKT], některé však budou také nenávratně ztraceny.
Ukrajinská kultura projevuje mimořádnou odvahu a odhodlání. Nehledě na těžké zkoušky, kterými prochází její tvůrci, žije dále a pomáhá udržet v ukrajinském lidu zdravý bojový duch. Ukrajinští umělci se nejen snaží svou tvorbou pomoci domácímu publiku vypořádat se s traumaty války, ale zároveň šiří povědomí o své zemi v zahraničí, a to doslova na všech kontinentech.
MKČR bude pravidelně každý týden ve spolupráci s Tetianou Okopnou přinášet zprávy z ukrajinské kultury, jako důkaz, že ukrajinská kultura žije ve své rozmanitosti, že se nevzdala a nepodlehla.
Podoby ukrajinské kultury – leden 2025 (2)

Dokumentární film o životě ve válečném Charkově se dostal mezi finalisty boje o Oscary
Ve čtvrtek 23. ledna 2025 byly americkou Akademií filmového umění a věd vyhlášeny nominace pro nadcházející 97. ročník předávání prestižních Oscarů. Mezi nominovanými je také dokumentární film Porcelánová válka, který vznikl v koprodukci USA, Ukrajiny a Austrálie. Tento film je nominován na cenu v kategorii Nejlepší celovečerní dokumentární film.
Film Porcelánová válka, režírovaný Američanem Brendanem Bellomem a Ukrajincem Slavou Leontievem, vypráví příběh tří umělců, kteří zůstali v Charkově po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Hlavní hrdina a jeden z tvůrců filmu, Slava Leontiev, ve dne trénuje příslušníky ukrajinské armády a ve volném čase pokračuje se svou ženou Aňou Stasenko ve výrobě porcelánových figurek zvířat.
Film měl světovou premiéru na festivalu nezávislých filmů Sundance 2024 ve Spojených státech, kde získal hlavní cenu v soutěži dokumentárních filmů. Ještě před oznámením oscarových nominací získal film 45 ocenění na mezinárodních filmových festivalech a 31 nominací, včetně ceny Amerického režisérského cechu a prestižní britské ceny BAFTA.
Zdroj: Cult UA

Výstava scénografa Jevhena Lysyka ve Lvově
Od 21. ledna do 7. března se ve Lvově koná časosběrná výstava scénografa Jevhena Lysyka (1930 – 1991) při příležitosti 120. výročí založení Lvovské opery. Centrum intelektuálního umění Merkur (CIUM) přizvalo ke spolupráci kurátorku Annu Lysyk, která je také umělcovou dcerou. Ve spolupráci s malířem Mykolou Molčanem připravila unikátní expozici scénických výprav a kostýmů Jevhena Lysyka. Výstava nazvaná jednoduše Lysyk předkládá díla ze sbírky CIUM, rodinného archivu Lysyků a fondu Lvovského divadla opery a baletu, kde Jevhen Lysyk působil třicet let jako umělecký ředitel.
„Když jsme začali pracovat na výstavě, okamžitě nás napadlo ukázat v galerii alespoň fragment skutečné dekorace, aby se divák mohl přiblížit na vzdálenost, ze které ji umělci vytvořili. Tak, aby obraz pokryl celé zorné pole a nechal diváka ponořit se do fiktivní reality Jevhena Lysyka. Spolu s fragmentem opony jsou vystaveny fotografie dalších scénografických prvků téhož představení. Smyslem je, aby si divák udělal lepší představu o celkovém množství práce, která byla vynaložena na jedno představení,“ vysvětluje Mykola Molčan.
Jedním z ústředních bodů výstavy je opona k Romeovi a Julii, kterou lze sledovat z různých pater výstavního prostoru pomocí speciálního lešení. Tento výjimečný obraz zobrazující Krista vytvořil umělec v roce 1988 a v představení se objevil jen na několik minut, uvedla Anna Lysyk. „Umělec svými symboly a jejich interpretací daleko předběhl svou dobu, jeho díla jako by existovala v očekávání nadcházející katastrofy. Dnes, kdy jsme se všichni stali jejími účastníky, jsou Lysykova díla vnímána nejen jako divadelní kusy, ale jako proroctví.“
Bohužel zdaleka ne všechny ukrajinské Lysykovy projekty byly realizovány, mnoho jeho děl vzniklo také v zahraničí a jejich osud není znám. Avšak i z těch, které byly ve Lvově, se nedochovalo vše.
Expozice se rozkládá ve dvou výstavních patrech uměleckého prostoru Merkur. Je rozdělena do několika částí, z nichž každá odhalí jiné aspekty tvorby Jevhena Lysyka. Poprvé byla divákům představena rozsáhlá kolekce kostýmních skic, které umělec vytvořil ve spolupráci se svou ženou Oksanou Zinčenko (Lysyk). Samostatné místo v rámci výstavy má video sál, kde se promítají nahrávky vzpomínek rodiny, přátel a studentů Jevhena Lysyka.
„Dílo Jevhena Lysyka od poloviny 60. let minulého století až do jeho předčasné smrti v roce 1991 zahrnuje asi stovku scénických a uměleckých snímků baletních a operních představení, stejně jako četné panely, kresby, skici, obrazy a modely. Desítky tisíc metrů čtverečních divadelních horizontů, které umělec namaloval... Mnohá představení navržená Lysykem se stala uměleckými událostmi v životě divadla a scénického umění vůbec,“ dodává ředitel Lvovské opery Vasyl Vovkun.
Zdroj: Zaxid Net

Koncert klasické hudby v Mykolajivu
Dne 18. ledna se v sále Krajského uměleckého muzea v Mykolajivu konal koncert místního uměleckého souboru lidových nástrojů Uzory, který působí při Mykolajivské filharmonii. Hudebníci odehráli v Mykolajivě svůj první koncert po návratu z evropského turné. V listopadu 2024 soubor Uzory vystoupil na kulturní akci v Německu, která byla věnována navázání partnerských vztahů mezi Mykolajivskou oblastí a Saskem. Od 10. do 22. prosince soubor koncertoval v nizozemských městech, kde v tandemu s místními mužskými sbory vystoupil v Zevenhuizenu, Kerkrade, Twisku, Helmondu, Waldingenu, Elburgu, Nijmegenu a Haagu.
Hudebníci představili mykolajivskému publiku program Tenkrát v Holandsku. Soubor předvedl skladby s vánoční a novoroční tematikou. Program zahájil „Slavnostní pochod“ skladatele Lyubomyra Nykoraka. Poté soubor uvedl ukrajinskou koledu „Lelia“, tradiční portorikánskou vánoční píseň „At Midnight“, americkou vánoční píseň Felixe Bernarda „Winter Wonderland“, skladby Franka Lossera „Wonderful Copenhagen“, Irvinga Berlina „White Christmas“, Astora Piazzolly „Oblivion“, Johna Steina „Let it snow!“ a další.
Po každém vystoupení následoval hlasitý a dlouhý potlesk diváků, kteří si šedou každodenní realitu přifrontového města zkrášlují poslechem hudby.
Zdroj: Mykolajivska pravda

Výstava „Ukrajinsko-židovské století: fotografie a příběhy 1920-2024“ zahájena v Kyjevě
U příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu byla ve výstavním centru Živá paměť v Kyjevě zahájena výstava „Ukrajinsko-židovské století: fotografie a příběhy 1920-2024“.
„27. ledna si připomínáme všechny oběti holocaustu. Je to jeden z nejtragičtějších dnů, který je zároveň poučením o lidskosti a rozhodnutích, jež každý z nás každý den činí. Tato výstava není jen o minulosti, je o příbězích, které se táhnou celým stoletím židovských rodin, lidí, kteří byli a jsou nedílnou součástí multikulturní Ukrajiny,“ uvedla Roza Tapanová, ředitelka Národního historického památníku Babyn Jar.
Výstava se skládá ze dvou částí: první část je založena na více než 260 rozhovorech a 3 000 archivních fotografiích dokumentujících život ukrajinských židovských komunit před holocaustem a během něj a druhá část zahrnuje současné fotografie amerického fotografa Edwarda Serotty a ukrajinských fotografů Maksyma Levina a Tarase Kovalčuka, kteří zachytili život židovských komunit ve Lvově, Kyjevě, Černihově, Oděse, Ivano-Frankivsku a Charkově během války.
Jak dodal ředitel Ukrajinského centra pro studium holocaustu Anatolij Podolskij, výstava se netýká jen minulosti, ale i současnosti, protože ukrajinští Židé, stejně jako ostatní občané Ukrajiny, nyní brání zemi na frontě. „Tyto příběhy nám pomáhají pochopit, kdo jsme. Bojujeme za to, aby na Ukrajině nebylo místo pro netoleranci. Ukrajina je rozmanitá, multikulturní a mnohonárodnostní a taková by měla zůstat,“ zdůraznila Rosa Tapanová.
Výstava potrvá do 28. února 2025 ve výstavním centru Živá paměť v areálu památníku Babyn Jar.
Zdroj: Ukrinform

Ukrajinský film poprvé po více než 25 letech v hlavní soutěži Berlinale
Film ukrajinské režisérky Kateryny Hornostaj Časový štítek (Timestamp) o ukrajinských školách v době ruské invaze byl vybrán do hlavního soutěžního programu 75. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně. Celovečerní dokument se bude ucházet o hlavní cenu, Zlatého medvěda. Stojí za zmínku, že se naposledy ukrajinský film utkal v hlavní soutěži před 25 lety, v roce 1997 to byly Tři příběhy Kiry Muratové.
Časový štítek mapuje fungování ukrajinské školy v době války: neustálé sestupy do krytů, práci učitelů v nebezpečných podmínkách, online vyučování a online maturity, zničené školy, těžké osudy, ale také spoustu lásky. Název filmu odkazuje na část vojenského škrtidla, na který se zaznamená čas, kdy došlo k zaškrcení končetiny: v jedné ze scén děti poslouchají přednášku o taktické medicíně – jen zlomek reality, který je životně důležitý pro každého Ukrajince, ale možná nepředstavitelný pro diváky mimo ni.
„Zaměřili jsme se na každodenní život a prosté školní zážitky, jako jsou slzy při prvním zvonění, středoškolák v roli Mikuláše a barevné stužky v rukou absolventů. To vše samozřejmě obsahuje kontext současné války: studenti se kvůli obavám často učí v krytu, ředitel ukazuje zničenou a zakonzervovanou část školy, zatímco vyučování probíhá v jiném křídle, a zvon evakuovaný z Bachmutu zvoní při online maturitě. Válka do této každodennosti vstoupila velmi hluboko, ale nám nezbývá než žít a studovat dál,“ řekla Kateryna Hornostaj.
Finanční prostředky z mezinárodní promítací kampaně budou použity na obnovu škol zničených válkou.
Zdroj: Ukrajinská pravda

Režisér a voják Stanislav Prytula zahynul na frontě
V rusko-ukrajinské válce padl filmový producent a předseda dozorčí rady Státní filmové agentury Ukrajiny Stanislav Prytula. Bylo mu 40 let. Od prvních dnů ruské invaze bránil Ukrajinu na frontě, padl v boji 22. ledna 2025.
Stanislav Prytula se narodil 30. dubna 1984 v Kyjevě, vystudoval Kyjevskou národní lingvistickou univerzitu. Pracoval v Ukrajinské státní filmové agentuře a později jako vedoucí filmového oddělení ve společnosti FAMILY Production.
Na smutnou zprávu zareagovala ředitelka Ukrajinského cechu režisérů a filmová producentka Žanna Maksymenko-Dovhyč. „Opět jsme přišli o jednoho z těch, s nimiž jsme spojovali budoucnost země, člověka, který se nebál převzít odpovědnost, a proto byl ve válce, v první linii, od prvních dnů plnohodnotné invaze“, napsala Maksymenko-Dovhyč.
Zdroj: Suspilne UA

Jak se žije divadlu v Charkově
Městská divadla pražská už třetím rokem pořádají Měsíc Ukrajiny, který je příhodnou příležitostí k prezentaci ukrajinského divadelního programu, třeba při hostujících představeních ukrajinských divadel, koncertech nebo diskusích. Mezi 24. únorem a 24. březnem se do Prahy přijede i několik divadelních sboru ze Lvova a Kyjeva. Situace jejich cechových kolegů v přifrontovém Charkově je však mnohem komplikovanější.
Kromě toho, že z bezpečnostních důvodů v Charkově platí zákaz vystupování na běžných divadelních scénách, se městská divadla nyní potýkají s problémem nedostatku finančních prostředků na výplatu mezd. V Charkově působí pět divadel, jež jsou financovány z městského rozpočtu. Jsou to Loutkové divadlo, Divadlo hudební komedie, Dramatické divadlo Kvitka-Osnovjaněnko, Dramatické divadlo Taras Ševčenko a Divadlo mladého diváka.
Zaměstnanci Charkovského loutkového divadla si stěžují, že od září 2024 neobdrželi řádnou výplatu. V loňském roce byla tato výdajová položka financována z rozpočtu pouze z 24 %. Aby si umělci „vydělali“ na pronájem sklepních prostor, kde je možné hrát představení, jezdí na zájezdy do jiných měst i do zahraničí. Finance na vytápění loutkového divadla vybírala divadla z jiných ukrajinských měst z prodeje vstupenek na benefiční představení. Ředitelka Loutkového divadla Oksana Dmitrijeva uvedla, že z předválečného kolektivu divadla jí zůstala třetina: někteří odešli sloužit do armády, jiní se odstěhovali a další rezignovali.
Podobné problémy mají všechna divadla v Charkově, která jsou finančně závislá na městském úřadu.
Na jaře 2023 Charkovská oblastní státní správa zakázala pořádání hromadných akcí v divadlech, koncertních sálech, filharmoniích, klubech, muzeích, knihovnách a na volných prostranstvích, pokud počet diváků přesáhne 50 osob. Důvodem bylo neustálé ostřelování a nedostatek krytů. Hromadné akce jsou povoleny pouze na 16 lokacích, které jsou vybaveny protileteckými kryty. Z kulturních institucí se tam zařadila galerie Jermilovovo centrum a malý kinosál KhNATOB.
Charkovská divadla začala hromadně rušit a odkládat svá představení. Některá se ještě pokoušela pořádat představení na povolených místech, ale šlo to všelijak. V reakci na to navrhla správa města, aby divadla začala vysílat představení online. Tato nabídka městského starosty tehdy značně pobouřila divadelní obec a byla rázně zamítnuta.
Zdroj: Ukrajinská pravda
Archiv: