Rusové od začátku totální invaze na Ukrajinu poškodili 1300 budov kulturní infrastruktury, 505 z nich bylo zcela zničeno. Nejvíce utrpěly klubovny a komunitní centra, které tvoří 47% poškozených budov. Kromě toho bylo ostřelováním poškozeno více než 500 památek kulturního dědictví Ukrajiny [https://bit.ly/3ljXmJj].
Ztráty kultury na Ruskem okupovaném území Ukrajiny není možné v současné době přesně vypočítat – do svobodného světa se dostávají jen útržkovité informace o Rusy vyrabovaných muzeích a spálených knihovních fondech, stejně jako o zmizelých soukromých uměleckých sbírkách. Předběžně se hovoří o desítkách tisíc ukradených kulturních předmětů. Některé z nich se postupně daří vracet zpět na Ukrajinu [https://bit.ly/3YXXOKT], některé však budou také nenávratně ztraceny.
Ukrajinská kultura projevuje mimořádnou odvahu a odhodlání. Nehledě na těžké zkoušky, kterými prochází její tvůrci, žije dále a pomáhá udržet v ukrajinském lidu zdravý bojový duch. Ukrajinští umělci se nejen snaží svou tvorbou pomoci domácímu publiku vypořádat se s traumaty války, ale zároveň šiří povědomí o své zemi v zahraničí, a to doslova na všech kontinentech.
MKČR bude pravidelně každý týden ve spolupráci s Tetianou Okopnou přinášet zprávy z ukrajinské kultury, jako důkaz, že ukrajinská kultura žije ve své rozmanitosti, že se nevzdala a nepodlehla.
Podoby ukrajinské kultury – duben 2025
1. Ukrajinské vítězství na knižním veletrhu v Bologně
Ukrajinská ilustrátorka Marija Hajduk zvítězila na 59. ročníku Bolognské výstavy ilustrátorů, která se konala v rámci Bolognského knižního veletrhu literatury pro děti (Bologna Children’s Book Fair). Porota ocenila „vliv a potenciál“ jejích děl, která „balancují mezi odvahou a citlivostí“.
Marija Hajduk pochází z Chersonu a je studentkou prvního ročníku Lvovské národní akademie umění. Na soutěži představila ilustrace ke knize Když zabijeme bohy, která se zabývá zločiny lidstva proti divoké přírodě a humanitními aspekty průmyslového chovu zvířat. Autorka vysvětluje název tak, že každé zvíře je jedinečné, je to „malý bůh“. V knize se mimo jiné ptá, zda máme právo chovat, krmit a pečovat o zvířata, abychom je následně zabili pro maso nebo kůži. V jejích ilustracích tragédiiprůmyslového zvířete prožívá malý jednorožec, jehož očima Hajduk zprostředkovává každodenní realitu zvířat na farmách.
Ve své tvorbě se Marija Hajduk nesoustředí na konkrétní styl, ale spíše na své pocity. Neřídí se pravidly kompozice či teorií barev; její umělecký proces je intuitivní. Její ilustrace možná nejsou anatomicky přesné, ale důležitější je pro ni emoce, kterou vyvolávají.
Bolognská výstava ilustrátorů se koná každoročně od roku 1967. Jejím cílem je představit nejaktuálnější trendy v knižní grafice a objevit nové talenty. V roce 2025 se do soutěže přihlásilo 4 374 ilustrátorů z 89 zemí a regionů, s celkovým počtem 21 870 prací. Mezinárodní porota vybrala do finále 324 umělců, mezi nimiž bylo pět ukrajinských ilustrátorek: Marija Hajduk, Oksana Dračkovská, Sofija Kuprijanova, Anna Ivanenko a Olesja Sekereš. Vítězka soutěže vytvoří vizuální identitu pro Bolognský knižní veletrh literatury pro děti v roce 2026.
Tento úspěch Mariji Hajduk je dalším důkazem rostoucího vlivu ukrajinských umělců na mezinárodní scéně a potvrzuje vysokou úroveň současné ukrajinské ilustrace.
Zdroj: Suspilne Kultura
2. Ukrajina na Lipském knižním veletrhu 2025: literatura jako hlas odporu i naděje
Od 27. do 30. března se v Lipsku konal jeden z nejvýznamnějších evropských knižních veletrhů a Ukrajina na něm rozhodně nebyla přehlédnutelná. Ukrajinský stánek na veletrhu se stal nejen místem prezentace knih, ale i živou diskusní platformou. Do Německa zamířilo pět ukrajinských spisovatelů a spisovatelek, kteří nejen představili překlady svých knih do němčiny, ale především odpovídali na desítky dotazů návštěvníků ohledně budoucnosti země ve válce. Na ukrajinském stánku bylo k mání více než 100 přeložených do němčiny titulů ukrajinských autorů, a to včetně několika čerstvých překladů. Zvláštní pozornost poutala kolekce Best Book Design, která představila ukrajinské knihy nejen svým obsahem, ale i výraznou vizuální kvalitou.
Velkou roli sehrála také ukrajinská komunita v Německu, která aktivně zvala německé přátele k návštěvě stánku a tím napomáhala v budování mostů mezi kulturami. Podle organizátorů bylo cítit upřímný zájem o Ukrajinu nejen jako o zemi ve válce, ale především jako o stát s bohatou a živou kulturní tradicí.
Díky obrovské podpoře Lipského veletrhu má Ukrajina od roku 2022 nejen vlastní národní stánek, ale také scénu, kde probíhala autorská čtení, diskuse a prezentace. Toto privilegium je na lipském veletrhu vyhrazeno pouze několika vybraným zemím a potvrzuje rostoucí význam ukrajinské literatury na mezinárodní scéně.
Zástupci ukrajinských nakladatelství i autoři zdůrazňovali, že pro ukrajinské texty je dnes klíčové, aby se dostaly k zahraničnímu čtenáři. Literatura se tak stává mostem porozumění, a zároveň i způsobem, jak svět informovat o tom, čím Ukrajina prochází. Zároveň se ukázalo, že zahraniční nakladatelé vnímají Ukrajinu nejen jako aktuální téma, ale také jako zemi s bohatou literární historií a současností. Zájem byl o klasiku, moderní prózu, poezii i knihy pro děti. Autoři si všímali, že čtenáři i vydavatelé kladou důraz na autentické příběhy, osobní svědectví a hlubší pochopení ukrajinské kultury.
Letošní lipský veletrh tak potvrdil, že ukrajinská literatura má ve světě stále silnější hlas. Přes všechny obtíže dneška si Ukrajina na literární mapě Evropy drží pevné místo a její slovo je slyšet jasněji než kdy dřív.
Zdroj: Suspilne Kultura
3. Padl za vlast Hennadij Havryliv, básník, umělec a voják
Ukrajina se loučí s dalším umělcem, který položil život za svou zemi. Hennadij Havryliv, známý v kruzích přátel jako Henyk, byl talentovaný básník a výtvarník, v posledních třech letech také voják.
Hennadij Havryliv se narodil 14. listopadu 1986 a celý svůj život byl úzce spjat se západoukrajinském městem Ivano-Frankivsk. Aktivně se podílel na kulturním ruchu ve městě – psal poezii, tvořil grafické práce, hudbu i umělecké instalace. Jeho citlivost k životu, lidem a světu kolem něj se prolínala vším, co dělal.
Po začátku plnohodnotné ruské invaze se v srpnu 2022 dobrovolně přihlásil k ukrajinské armádě. Nejprve sloužil jako kuchař v aeromobilní brigádě, později však přešel k bojové jednotce jako střelec. V roce 2023 byl zraněn u Bachmutu, ale po zotavení se na podzim 2024 opět vrátil na frontu, tentokrát do 128. samostatné horsko-útočné brigády.
Ani v armádě se nevzdal umění. I v zákopových podmínkách psal verše a sdílel je na sociálních sítích, kde nacházely ohlas mezi přáteli i neznámými čtenáři.
V březnu 2025 byl Hennadij vážně zraněn. Zemřel 3. dubna 2025 v kyjevské nemocnici. Zanechal po sobě nezletilého syna a rodiče ve vysokém věku.
Na jeho počest se v Ivano-Frankivsku uskuteční i výstavní projekt. 15. dubna 2025 v Ivano-frankivském krajském muzeu otevřou výstavu Pieta věnovanou Hennadiji Havrylivovi, která nabídne návštěvníkům nejen vzpomínku na jeho osobu, ale i hlubší zamyšlení nad křehkostí života a cenou svobody.
Zdroj: Suspilne Ivano-Frankivsk
4. Kniha Kdo spojil lásku a odvahu od Aliny Sarnatské: Hlasy LGBTQ+ veteránů z rusko-ukrajinské války
V kyjevském knihkupectví Sens byla dne 31. března představena kniha Kdo spojil lásku a odvahu. LGBTQ+ veteráni v rusko-ukrajinské válce od Aliny Sarnatské. Publikace přináší 12 rozhovorů s queer vojáky, kteří sdílejí své bojové zkušenosti, osobní prožitky a zápas o uznání.
Autorka knihy, Alina Sarnatská, je veteránkou rusko-ukrajinské války, kde působila jako bojová medička. V roce 2022, během služby v 241. brigádě teritoriální obrany, ji k sepsání této knihy inspirovala otevřenost jednoho z bisexuálních vojáků. Pozorovala, jak osobní kontakt s LGBTQ+ lidmi mění postoje ostatních vojáků. Sarnatská zdůrazňuje, že nenávist často pramení z neznalosti: „Je snazší nenávidět lidi, které jste nikdy neviděli.“ Kniha dokumentuje tyto zkušenosti a ukazuje, že Ukrajina je evropským národem, pro který je důležitá úcta, láska k bližnímu a svoboda.
Na prezentaci knihy vystoupili také Viktor Pylypenko a Borys Piddubnyj. Pylypenko, předseda spolku sdružujícího queer vojáky, byl jedním z prvních, kdo otevřeně začal mluvit o své sexuální identitě ve vojenském prostředí. Piddubnyj, voják zraněný na frontě, sdílel fotografii své zkrvavené LGBTQ+ nášivky, čímž vyvrátil stereotypy o absenci LGBTQ+ osob na frontě.
Sarnatská věří, že na frontě nezáleží na sexuální orientaci, ale na plnění povinností. Kniha Kdo spojil lásku a odvahu je důležitým krokem k uznání a pochopení LGBTQ+ komunity v ukrajinské armádě a společnosti.
Zdroj: Sens /Instagram
5. Harvard přerušil vydávání překladů ukrajinské literatury
Program, který přibližoval ukrajinskou literaturu čtenářům po celém světě, přišel o finanční podporu. Vydavatelský projekt Ukrajinského vědeckého institutu na Harvardově univerzitě, který od roku 2021 vydával překlady děl ukrajinských autorů do angličtiny, ztratil klíčový grant od Národní nadace pro humanitní vědy USA.
Informaci o ukončení financování zveřejnil 3. dubna vedoucí programu Oleh Kocuba. Podle oficiálního oznámení nadace bylo rozhodnutí součástí přesměrování finančních prostředků na nové priority spojené s programem amerického prezidenta.
Tento grant měl umožnit vydání několika významných knih, například antologie ukrajinsko-židovské poezie, překladu slavného románu Majka Johansena Cesta učeného doktora Leonarda nebo dvou divadelních her Lesji Ukrajinky. Součástí plánu bylo také posílení redakčního týmu, což se teď bohužel neuskuteční.
Program začal fungovat v roce 2021 a jeho cílem bylo dostat ukrajinskou literaturu k anglicky mluvícímu publiku. Od té doby se podařilo vydat už 14 knih, včetně uznávané básnické sbírky Babyn Jar. Hlasy od Marijany Kijanovské nebo knihy V izolaci od Stanislava Asejeva, která zachycuje zkušenost autora z ruského zajetí. Původně bylo v plánu vydání dalších 16 titulů, jejichž osud je teď nejistý.
Navzdory těmto potížím chce Kocuba ve své práci pokračovat alespoň v omezeném rozsahu. Program Harvardovy univerzity za krátkou dobu významně přispěl k propagaci ukrajinské literatury v zahraničí a jeho budoucnost bude záviset na nalezení nových zdrojů podpory.
Zdroj: Suspilne Kultura
6. Na frontě zahynula malířka Marharyta Polovynko
Ukrajinská umělkyně Marharyta Polovinko, jejíž tvorba byla bolestivým svědectvím války a lidské odolnosti, tragicky zahynula 5. dubna 2025 jako bojovnice Druhého mechanizovaného praporu 3. samostatné útočné brigády Ukrajinských ozbrojených sil.
Marharyta Polovynko se narodila 24. března 1994 ve městě Kryvyj Rih nedaleko Dnipra. Studovala na Dniprovské divadelní a umělecké škole, později na Národní akademii výtvarných umění a architektury v Kyjevě, kde si vybrala malbu jako svůj hlavní výrazový prostředek.
Před válkou se věnovala především kresbám o svém rodném městě Kryvyj Rih a o člověku na periferii postindustriální společnosti. Ráda cestovala, ruská invaze na Ukrajinu ji zastihla v Turecku. S vypuknutím války se ale její tvorba radikálně proměnila. Pod tíhou událostí začala používat neobvyklé materiály – kreslila polovyschlými kuličkovými pery, uchylovala se k technice rytiny, a dokonce k tak extrémní formě jako je malba vlastní krví, kterou namalovala několik obrazů o zvěrstvech ruských vojáků na Ukrajině.
Ve svém umění Margarita reflektovala hrůzy války. V rozhovoru pro Suspilne Kultura uvedla, že začala intenzivně tvořit na začátku invaze, šokována zprávami o zabitých dětech v Irpini. Její první dílo z tohoto období zobrazovalo dívku andělského vzhledu letící nad zničenými domy, symbolizující nevinnost ztracenou ve válečném chaosu.
„Tvorba Marharyty byla hluboce propojena s tématem války a jejího dopadu na člověka. Vedla deník, kde zachycovala své prožitky a realitu válečného času, používala různé materiály – tužku i vlastní krev. Její práce vynikaly hlubokým promyšlením témat traumatu, sociální izolace a kolektivní zkušenosti,“ uvedli na její alma mater, Národní akademii výtvarného umění a architektury.
Po začátku invaze se Marharyta zapojila do obrány vlasti jako dobrovolnice – pomáhala evakuovat raněné z bojové zóny. Brzy poté vstoupila do ozbrojených sil Ukrajiny, kde sloužila jako bojová medička. Její umění přitom neustalo; v rozhovorech otevřeně sdílela, že malování jí pomáhá vyrovnat se s bolestnou realitou války.
„Zpravidla umění existuje tam, kde je to bez něj těžké. S válkou se umění v mém životě stalo častějším, zároveň však přišlo pochopení, že s tímto uměním nemohu nic dělat. Nemohu ho prodat ani darovat, protože je to krev, je to bolest, je to utrpení,“ řekla Marharyta Polovinko v jednom z rozhovorů.
Poslední rozloučení s malířkou se bude konat dne 11. dubna 2025 v jejím rodném Kryvém Rihu v Aleji slávy na centrálním hřbitově.
Zdroj: NV
7. Kolektiv Some People rozvijí umění v přifrontovém Charkově
Charkov leží pouhých 20 kilometrů od frontové linie, město je plné jizev války — a přesto tu dnes kultura naplno žije. Místní kolektiv Some People proměnil starou továrnu v Centrum nové kultury, místo, které vrací městu život.
Válka zásadně změnila tvář Charkova: zničené budovy, roztříštěná okna, posetý střepinami asfalt. Podle místní vojenské správy opustilo město kolem půl milionu obyvatel. Zároveň se sem ale stěhují lidé z okupovaných oblastí Charkivské, Luhanské a Doněcké oblasti, kteří tu hledají nový domov. Právě Centrum nové kultury se stalo pro mnohé z nich místem setkávání, kde mohou zažít chvíle klidu u filmového promítání, divadelního představení nebo dokonce taneční rave party.
Some People, původně známí svými projekty z oblasti městské kultury a kreativního průmyslu, otevřeli centrum v roce 2023. V prostorách staré továrny v Ivanivské ulici 1 vytvořili koncertní sál, výstavní galerii, audiovizuální divadlo a plánují přidat i knihkupectví a coworking pro umělce. Navzdory těžkým podmínkám pořádají pravidelné koncerty nezávislých hudebníků, divadelní hry i filmové projekce. Výtěžek z akcí reinvestují do rozvoje centra.
Výjimečným prvkem je bezpečný taneční parket v suterénu, který zároveň slouží i jako protiletecký kryt. „Taneční parket je doslova bezpečné místo. Lidé tu mohou na chvíli zapomenout na válku a cítit se svobodně,“ vysvětlují organizátoři.
Centrum přitahuje nejen studenty a milovníky rave party, ale i vojáky. „Když jsme začínali, měli jsme obavy, jestli nás armáda pochopí. Ale vojáci se k nám vracejí a děkují nám za možnost na chvíli uniknout z reality,“ říká Anton Nazarko, spoluzakladatel Some People.
„Chceme, aby lidé zůstali v Charkově a aby se sem vraceli,“ říká Nazarko, který si pamatuje na Charkov v roce 2022, kdy město opustili téměř všichni. „Pořádáme nezávislá divadelní představení, koncerty a rave party pro až 300 lidí. Ale pouze během dne, protože zákaz vycházení v Charkově začíná už v 23:00. Lidé potřebují ve městě místo, kam si můžou přijít odpočinout si. Jinak by tady už dávno nebyli.“
Navzdory neustálému nebezpečí a výzvám spojeným s válkou, Some People věří, že kultura je klíčem k udržení ducha města a jeho obyvatel.
Zdroj: Vogue UA
8. Unbroken: Za obzorem – Umění jako cesta k uzdravení
V Centru intelektuálního umění Merkurij ve Lvově probíhá výstava Unbroken: Za obzorem, která představuje díla pacientů rehabilitačního centra Unbroken. Tato expozice zdůrazňuje sílu umění v procesu psychického a fyzického uzdravování lidí zasažených válkou.
Výstava Unbroken: Za obzorem prezentuje malířská a keramická díla více než 15 vojenských i civilních pacientů, kteří utrpěli následky války a nyní procházejí rehabilitací v centru Unbroken. Tato díla vznikla v rámci umělecké dílny fungující při rehabilitačním centru a jsou k dispozici k zakoupení, přičemž výtěžek podporuje činnost dílny. Mnoho z těchto prací již našlo své nové majitele.
Kurátor výstavy, Ilja Turyhin, vysvětluje, že expozice nabízí nový pohled na krajinu nejen jako na umělecký žánr, ale jako na metaforu. Příroda se svou rozmanitostí a proměnlivostí slouží jako prostředek k vyjádření vnitřního světa jednotlivce. Turyhin zdůrazňuje, že krajina se stává metodou poznání a ztělesnění emocí, tužeb a snů.
V centru Unbroken hraje arteterapie klíčovou roli v obnově duševního zdraví. Tento přístup umožňuje pacientům s psychickými traumaty nahlédnout do svého podvědomí, vyjádřit nevyslovené pocity a zlepšit svůj psycho-emocionální stav. Lékař-psychiatr a psychoterapeut Oleg Berezjuk přirovnává arteterapii k psychoterapeutické MRI, která je užitečná pro diagnostiku a léčbu poruch spojených se stresem.
Výstava Unbroken: Za obzorem potrvá do 13. dubna v Centru intelektuálního umění Merkurij ve Lvově.
Zdroj: ZAXID.NET
9. Beyond the Silence: Multimediální výstava odhalující různé podoby násilí
V uměleckém prostoru Jam Factory Art Center ve Lvově probíhá multimediální výstava Beyond the Silence, která prostřednictvím děl 12 fotografů z různých koutů světa zkoumá téma násilí v jeho různých formách.
Výstava Beyond the Silence je výsledkem spolupráce festivalu Odesa Photo Days a agentury Magnum Photos. Představuje projekty fotografů z Ukrajiny, Kazachstánu, Mexika, Nigérie a Myanmaru, přičemž čtyři účastníci jsou členy Magnum Photos. Hlavním tématem výstavy je násilí. Expozice je pak rozdělena do čtyř tematických celků: „Teritorium“, „Boj a/nebo adaptace“, „Únosy“ a „Cenzura“, přičemž každý z nich obsahuje tři projekty.
Kurátorka projektu, Kateryna Radčenko, zdůrazňuje, že problematika násilí je univerzální a dotýká se různých zemí s ohledem na jejich specifický kontext a historii. Výstava tak poskytuje platformu pro mezinárodní dialog a sdílení zkušeností.
Božena Pelenska, programová a výkonná ředitelka Jam Factory Art Center, poukazuje na aktuálnost tématu: „Dnešní společensko-politická situace nás nutí zamyslet se nad křehkostí civilizace a demokratických principů. Výstava propojuje Ukrajinu s podobnými příběhy na jiných kontinentech a zdůrazňuje naši společnou snahu o ochranu lidských práv a důstojnosti.“
Organizátoři kladou důraz na zvýšení povědomí o situaci na Ukrajině a hledání společného jazyka prostřednictvím fotografie pro sdílení těchto zkušeností.
Zdroj: ZAXID.NET
10. Oživené tradice: Výstavy užitého umění na Ukrajině
Ukrajinské kulturní dědictví je bohaté a rozmanité, což dokazují dvě významné výstavy užitého umění v Kyjevě. První z nich představuje keramické figurky kohoutů vyráběné na Vasylkivské majolikové továrně, zatímco druhá zdůrazňuje živoucí tradice řemesel, která jsou stále nedílnou součástí ukrajinské kultury.
Výstava keramických kohoutů Vasylkivské majolikové továrny
V galerii Chlibňa, která se nachází na území Národní rezervace Sofija Kyjivska, byla představena unikátní sbírka figurek keramických kohoutů vyrobených na legendárním majolikovém závodě ve Vasylkivu u Kyjeva. Představena sbírka obsahovala přes 2 000 exponátů. Majolikový kohout se stal klíčovým symbolem po ruském útoku v Borodjance v roce 2022, kde jedna z keramických figurek přežila bombardování obytného domu a stala se symbolem nezlomnosti. Výstava byla otevřena od 2. do 6. dubna 2025 a byla spojena s prezentací charitativního fondu „Pivnyk“, jehož cílem je pomáhat vojákům s poškozením sluchu.
Vasylkivský majolikový závod má hlubokou tradici. Založen byl v roce 1934 na základech keramické dílny Keramik, přičemž samotné město Vasylkiv bylo jedním z hlavních hrnčířských center na Naddnipřanské Ukrajině již od 18. století. V 60. letech 20. století se závod zařadil mezi přední podniky uměleckého průmyslu v celé zemi. Výroba zde skončila v roce 2000, ale jeho výrobky — především keramické nádobí a dekorativní předměty — zůstaly příkladem tradičního ukrajinského stylu. Typickým rysem vasylkivské majoliky je jednoduchost forem, dekorování barevnými hlínami a ruční zdobení technikami flandring a pastilaž. Výstava probíhala od 2. do 6. dubna 2025 a byla spojena s charitativní sbírkou pro nadaci Pivnyk, který podporuje vojáky se ztrátou sluchu.
Výstava Řemesla, která žijí
V Národním muzeu ukrajinského dekorativního umění v Kyjevě probíhá výstava Řemesla, která žijí, která potrvá do 29. června 2025. Expozice představuje přibližně 150 děl z druhé poloviny 19. století až po počátek 21. století z muzejní sbírky. Mezi exponáty jsou skutečné muzejní rarity, získané během expedic zakladatelů sbírky, jako byli Mykola Biljašivskyj a Danylo Ščerbakivskyj. Výstava zahrnuje památky, které jsou součástí světového dědictví UNESCO a jsou považovány za významný přínos lidstva. Mezi nimi jsou díla petrykivského dekorativního malířství, předměty s krymskotatarským ornamentem „Ornek“, kraslice z levobřežní a pravobřežní Ukrajiny a výrobky Kosivské malované keramiky.
Tyto výstavy nejenže oslavují bohatou historii ukrajinského užitého umění, ale také zdůrazňují jeho živoucí přítomnost a význam v současné kultuře. Návštěvníci mají jedinečnou příležitost seznámit se s mistrovskými díly, která odrážejí ducha a tradice ukrajinského lidu.
Zdroj: Vogue UA
Archiv:
