Výstava ELITY VELKÉ MORAVY II. ČLOVĚK A ZVÍŘE je vytvořena z unikátních originálních předmětů; archeologických nálezů z období raného středověku, které doplňují vědecké repliky a rekonstrukce. Navazuje tak na projekt z roku 2024, který nesl název Elity Velké Moravy. Ve Velmožském paláci v Archeoskanzenu je zároveň připravena druhá nová výstava s názvem 885 – KDYŽ UMÍRAL METODĚJ.
Výstava ELITY VELKÉ MORAVY II. ČLOVĚK A ZVÍŘE je tematicky rozčleněna na dvě části, přičemž první, zahrnující období 8. a 9. století, je věnována Člověku a zvířeti. Na špercích i užitkových předmětech z doby Velké Moravy, tedy z 9. století, se motiv člověka objevuje jen výjimečně, proto lze většinu z nich považovat za unikáty. O něco častější jsou motivy zvířat, zejména ptáků, zobrazených na typických gombících. Srovnatelná situace je u nálezů kladených do 8. století, kdy na jih současného Slovenska zasahoval mocenský útvar, kaganát, vytvořený původně kočovnými Avary. Na bronzových ozdobách jejich opasků a koňských postrojů figurují animální motivy, nezřídka mající podobu gryfů – čtyřnohých zvířat s křídly a hlavou dravého ptáka, ale i dalších zvířat, a to jak v klidových, tak dynamických pozicích.
V druhé části výstavy jsou prezentovány mužské, ženské a dětské Elity Velké Moravy. K vidění jsou zejména originální nálezy zlatých ženských šperků a honosné jezdecké potřeby a zbraně velmožů a elitních bojovníků. „Část výstavy je věnována vědeckým replikám a rekonstrukcím, zhotoveným na podkladě neúplných nebo nevratně poškozených originálních nálezů, zejména stříbrných náušnic nebo železných součástí zbraní a jezdeckých potřeb. Jde nám o to, aby návštěvník mohl ocenit původní vzhled originálů v době jejich funkčnosti, a také zručnost a šikovnost současných šperkařů a kovářů“, vysvětluje autor výstavy doc. Luděk Galuška z Moravského zemského muzea. „Celkový počet exponátů je 273,“ dodává Galuška.
Výstavu připravilo Moravské zemské muzeum a Obec Modrá, autorem námětu, libreta a scénáře je doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., vědecký pracovník, vedoucí Centra slovanské archeologie Moravského zemského muzea.
Největší část exponátů poskytlo Moravské zemské muzeum, další zapůjčily Archeologický ústav SAV, v. v. i. v Nitře, Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i., Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, po jednom pak Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Technické muzeum v Brně. Vědecké repliky poskytla Obec Modrá.
„Je dobré si uvědomit, že srovnatelné soubory jako ve výstavě ELITY VELKÉ MORAVY II. ČLOVĚK A ZVÍŘE bývají vystavovány jen za zcela výjimečných okolností, a to pouze ve velkých muzeích a reprezentačních prostorách hlavních evropských měst. A nyní v Modré, což je dáno tím, že Klenotnice Velké Moravy představuje výstavně jedinečný, dobře zabezpečený prostor, “ zdůrazňuje Jiří Mitáček, generální ředitel MZM. „Je navíc součástí turisticky velmi exponovaného zážitkového areálu s velkou návštěvností“, přidává Galuška.
Podrobný popis jednotlivých vitrín:
Vitrína 1 – unikátní zpodobnění lidí, např. vládce v pozici jezdce-sokolníka, na stříbrném terči ze Starého Města a postav velmožů, knížat, na honosných nákončích velmožských opasků z Mikulčic.
Vitrína 2 – symbol mužské elity představuje souprava zlatých kování zdobených emailem z pochvy nože, symbol ženské elity 5 zlatých náušnic, vše z hrobů ze Starého Města. Dětské elity dokládá soubor pozlacených gombíků z Břeclavi-Pohanska a pozlacené šatové spony opět ze Starého Města.
Vitrína 3 – vyobrazení ptáků představuje nejčastěji se vyskytující motiv zvířete v době Velké Moravy, objevující se např. na gombících z Mikulčic, Starého Města a Břeclavi-Pohanska, ale také na sekerce z Bašnic v Čechách nebo na kování pochvy meče z Bojné na Slovensku.
Vitrína 4 – krásu velkomoravského šperku prezentují tři hrobové celky významných žen se zlatými šperky, dva ze Starého Města, jeden z Mikulčic.
Vitrína 5 – znázornění hadů, ryb i domácích zvířat jsou ojedinělá, o to však zajímavější. Objevily se na gombících, opaskových ozdobách a náhrdelnících, ale také v podobě hliněných figurek z hromadného nálezu v Mikulčicích, používaných v magii.
Vitrína 6 – stříbrné náušnice, vědecké repliky zhotovené na základě neúplných originálních nálezů – a jejich vzory. Ne vždy je originál krásnější než jeho doplněná rekonstrukce.
Vitrína 7 – meče velkomoravských knížat ze Starého Města a jejich vědecké repliky, které umožňují spatřit to, co na originálech vzhledem ke korozi vidět není, např. „kresbu“ na mečových čepelích vzniklou při jejich výrobě metodou nepravého damašku.
Vitrína 8 – rekonstrukce hlavy s obličejem velkomoravského velmože, vzniklá na podkladě nálezu lebky z hrobu uvnitř kostela v Uherském Hradišti-Sadech, a vypreparovaný dravý pták, sokol – symbol nejen lovecké vášně elit Velké Moravy, ale i výstavy Člověk a zvíře.
Vitrína 9 – soupravy-garnitury bronzových kování opasků z 8. století, z doby, kdy na jih dnešního Slovenska zasahoval avarský kaganát a u Dolních Dunajovic na jižní Moravě byl pohřben muž s avarským opaskem opatřeným nákončím s motivy ze života bájného Hérakla.
Vitrína 10 – soupravy bronzových kování koňských postrojů a opasků i jejich hlavní nákončí zdobená motivy zvířat, včetně gryfů s čtyřnohým tělem, křídly a zobákem dravého ptáka, z avarských pohřebišť na Slovensku, např. z Nových Zámků, Cíferu-Páce, Holiar a Štúrova-Obidu.
Vitrína 11 – vyobrazení lidských obličejů či masek jsou ojedinělá. Jde např. o pozlacený přívěšek ve tvaru vousaté tváře s postranními rohy z Hluku – snad zpodobnění pohanského boha Velese nebo o soupravu bronzových ostruh zdobených lidskými maskami z Mikulčic.
Vitrína 12 – opasky s ozdobnými kováními a honosné ostruhy – vědecké repliky zhotovené na základě neúplných originálních nálezů, a jejich vzory. Ne vždy je originál krásnější než jeho doplněná rekonstrukce.
Klenotnice Velké Moravy v Modré, která byla veřejnosti zpřístupněna v červnu roku 2024, je jedním ze dvou výstupů mezinárodního přeshraničního projektu INTERREG V-A Slovenská republika a Česká republika SK-CZ 14-20 s názvem „Spoločné dedičstvo od Rímanov po klenoty Veľkej Moravy“. Na české straně jsou účastníky projektu Obec Modrá a jako vědecký garant Moravské zemské muzeum – Centrum slovanské archeologie, na slovenské straně pak obec Cífer nacházející se v Trnavském samosprávním kraji s vědeckými garanty v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd (AÚ SAV) se sídlem v Nitře a v Trnavské univerzitě. V Cíferu byl v rámci projektu vybudován archeoskanzen, který představuje část sídliště ze 4. století, tedy z doby římské, jehož pozůstatky byly v katastru obce v minulosti objeveny archeology AÚ SAV.
V roce 2025 si připomínáme 1140 let od úmrtí prvního moravského biskupa, „arcibiskupa svaté církve moravské“, Metoděje. Světec, dosazený římským papežem Hadriánem na stolec Andronika, apoštola panonské oblasti, zemřel 6. dubna roku 885, když předpověděl svůj skon tři dny dopředu, a byl pochován do katedrálního chrámu Moravanů, zasvěceného Matce Boží, do hrobu po levé straně oltáře.
Výstava 885 - KDYŽ UMÍRAL METODĚJ scénicky zobrazuje poslední okamžiky života arcibiskupa Metoděje, kdy se na smrtelném loži loučí se svými nejbližšími druhy a za svého nástupce na arcibiskupském stolci svaté moravské církve určuje kněze moravského původu Gorazda.
Podrobný popis scény:
METODĚJ, bratr Konstantina Filosofa-Cyrila, zprvu správce byzantské provincie při hranici s Bulharskem, poté mnich a člen byzantské misie na Moravu, následně kněz, misijní arcibiskup a papežský legát pro slovanské země, od roku 880 první arcibiskup moravské církve.
GORAZD, člen významné moravské rodiny, žák Konstantina Filosofa a Metoděje, kněz, papežem později neschválený nástupce arcibiskupa Metoděje – drží Metoděje za ruku.
KLIMENT, druh Metoděje, mnich, člen byzantské misie na Moravu, poté kněz, pozdější biskup ve Velici u Ochridského jezera v Severní Makedonii, pravděpodobný autor staroslověnské legendy Život Metodějův – v rukách drží Metodějův staroslověnský překlad Bible.
NAUM, druh Metoděje, mnich, člen byzantské misie na Moravu, poté kněz, pozdější zakladatel kláštera sv. Nauma u Ochridského jezera v Severní Makedonii – v rukách drží ikonu.
ANGELÁRIOS, druh Metoděje, mnich, člen byzantské misie na Moravu, poté kněz – v rukách drží procesní kříž na dlouhé holi.
SÁVA, druh Metoděje, mnich, člen byzantské misie na Moravu, poté kněz – v rukách drží svíci.
LAURENTIOS, druh Metoděje, mnich, člen byzantské misie na Moravu, poté kněz – stojí za ambonem a předčítá z Písma.
SVATOPLUK, člen vládnoucí moravské knížecí rodiny Mojmírovců, synovec knížete Rostislava, v mládí vládce na Nitransku, poté, od roku 870 až do svého skonu v roce 894, kníže, vládce Velké Moravy.
GISELA, členka významné bavorské rodiny, pravděpodobná druhá manželka knížete Svatopluka, budoucí matka jeho druhorozeného syna Svatopluka II.
MOJMÍR II., člen vládnoucí moravské knížecí rodiny Mojmírovců, chlapec, prvorozený syn knížete Svatopluka a jeho první ženy, české kněžny Svatožizně, po smrti svého otce poslední známý vládnoucí kníže Velké Moravy.
„Ve zmatcích provázejících zánik Velké Moravy v prvním desetiletí 10. století se Metodějovy ostatky ztratily. S určitostí ani nevíme, kde se nacházel jeho hrob. Jako nejpravděpodobnější místo světcova pohřbu se podle archeologů jeví kostel sakrálního areálu na výšině v Uherském Hradišti-Sadech, archeologicky zkoumaný na přelomu 50. a 60. let 20. století,“ doplňuje k tématu starosta Obce Modrá Miroslav Kovářík.
Autorem námětu a scénáře výstavy je doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., realizátorem Obec Modrá a Moravské zemské muzeum. Tvůrci modelů jsou Andrej Irša a Vítězslav Klofáč, tvůrci replik pak David Tůma, Pavel Čáp, Ing. Václav Gřešák, Karel Cyril Votýpka a Vítězslav Klofáč.
Sv. Metoděj se narodil v řecké Soluni v roce 815 jako Michael nebo Manuel. Teprve když vstoupil do kláštera, přijal mnišské jméno Metoděj. Na Moravu knížete Rostislava přišel Metoděj v roce 863 se svým bratrem Konstantinem Filosofem a jejich žáky. Společně zde šířili křesťanství a kulturu ve Slovanům srozumitelném jazyce – staroslověnštině, a v jimi nově vytvořeném písmu – hlaholici. V roce 869 byl Metoděj v Římě vysvěcen na misijního arcibiskupa a jako papežský legát byl pověřen šířením křesťanství v slovanských zemích. Vrcholného postavení dosáhl Metoděj v roce 880, kdy z pověření papeže Jana VIII. stanul jako arcibiskup v čele samostatné „svaté církve moravské“. Papež přitom schválil slovanské písemnictví a znovu potvrdil užívání slovanské řeči v liturgii.
Arcibiskup Metoděj zemřel 6. dubna roku 885.
ELITY VELKÉ MORAVY II. ČLOVĚK A ZVÍŘE
885 – KDYŽ UMÍRAL METODĚJ
30. dubna - 20. prosince 2025
Kontakt:
doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc.
T: +420 724 127 779
E: lgaluska@mzm.cz
Miroslav Kovářík
starosta obce Modrá
T: +420 603 251 539
E: modra@uh.cz
RNDr. Barbora Onderková
T: +420 602 812 682
E: bonderkova@mzm.cz
